Vylodění u Quiberonu

Dne 28. června 1795 se z anglických lodí na chouany obsazeném bretaňském poloostrově Quiberon (nedaleko Carnacu) vylodila osmitisícová Francouzská royalistická armáda pod velením Josepha de Puisaye. Cílem invaze bylo svržení francouzské republikánské vlády a znovuobnovení monarchie. Výprava byla organizována francouzskými emigranty usazenými v Anglii a podporována Britskou vládou – ta výpravě poskytla nejen výzbroj a výstroj ale i své transportní a válečné lodě. Vylodění samotnému předcházel střet francouzského a britského loďstva u ostrova Groix, v němž britské loďstvo pod velením admirála Hooda prorazilo francouzskou brestskou flotilu pod velením admirála Villareta de Joyeuse. Invazní flotila si tak prorazila cestu k francouzskému pobřeží.

Samotné vylodění provázela řada zmatků, zvláště spor o kompetence mezi operaci oficiálně velícím Josephem de Puisaye a oblíbencem vévody z Artois (pozdější francouzský král Karel X.) vévody z Artoais Louisem Charlesem d´Hervilly. Ve sporu se nejednalo jen o pravomoci vojenské, ale byl to i spor politický mezi monarchisty konstitučními (de Puisaye) a absolutisty (d´Hervilly). De Puisaye se chtěl spojit s chouany, kteří dobře znali terén i sílu republikánů a okamžitě zaútočit na početně slabšího nepřítele. Hrabě d´Hervilly, který chouany pohrdal, chtěl počkat na posilu 2000 mužů pod velením markýze de Sombreuil a samostatně postupovat proti republikánským jednotkám. Spor o kompetence musel být vyřešen až dotazem do Británie, což znamenalo jen další zpoždění bojových operací. Této situace využil republikánský generál a nadaný taktik Lazare Hoch, který stačil přisunout posily a zahájil útok na royalistické předmostí. Dne 5. července došlo ke srážce u městečka Auray, kde Hoch porazil chouanský předvoj kryjící přístup k Quiberonskému poloostrovu, a tím zablokoval cestu do francouzského vnitrozemí. Royalistická armáda tak byla na poloostrově uvězněna v místě vylodění. Za porážku chouanu u Auray je do značné míry zodpovědný d´Hervilly, který jim odmítl poskytnout posily z emigrantských jednotek.

Republikánskému obklíčení se royalistická armáda pokusila čelit diverzní akcí. V týlu republikánských vojsk na jižním pobřeží Bretaně se mělo vylodit 3500 místních chouanů a donutit tak republikánskou armádu rozdělit síly. Emigrantské velení royalistické armády se, ale na poslední chvíli, přes protesty chouanských velitelů Cadoudala a Tienténaca rozhodlo, že výsadek bude proveden na silně bráněném severním pobřeží Bretaně. Chouané se tedy dle dispozic vylodili 11. července v kraji Cote d'Amor, ale již 17. července byly zaskočeni mnohem početnějšími republikánskými silami. Po Tienténacově smrti v boji se rozhořčený a zklamaný Cadoudal rozhodl nařídit svým morbianským chouanům odložit nově přijaté britské uniformy, rozptýlit se po krajně a vrátit se domů do jižní Bretaně. Na další bojové akce na podporu vylodění tak rezignoval, což však v důsledku zachránilo jádro jihobretonských chouanských sil k dalšímu guerillovému boji.

Dne 15. července se na Quiberonu vylodilo dalších očekávaných 2000 emigrantu pod velením markýze de Sombreuil a zahájili společně s hlavními silami pod d´Hervillyho velením útok na Hochovi jednotky. Útok selhal a sám d´Hervilly podlehl vážnému zranění které při tomto protiútoku utržil.. Dne 20. července využil Hoch špatného počasí a zaútočil na royalistické síly, které tak přišli o podporu britských válečných lodí. Poté co republikánské síly dobily royalisty obsazenou pevnost Fort Penthievre, shledal De Puisaye situaci dále neudržitelnou a nařídil ústup na britské lodě, což se nakonec podařilo pouhým 2500 mužům. Zbylých 6300 bojovalo pod velením markýze de Sombreuil do 21. července kdy započala jednání o příměří. Lazare Hoch royalistům slíbil že se s nimi bude jednat jako s řádnými válečnými zajatci, ale revoluční komisař Jean-Lambert Tallien je prohlásil za rebely a nechal je vojenským soudem odsoudit k trestu smrti. Na Hochovo naléhaní byly nakonec ušetřeny ženy a děti, a 2000 chouanů bylo propuštěno za výkupné. Dalších 500 royalistů podlehlo v republikánských lazaretech svým zraněním.

Dne 25. srpna bylo popraveno 748 zajatců, 627 emigrantů a 121 chouanů, v čele s markýzem de Sombreuil. Pohřbeni byli do hromadného hrobu v Auray. Roku 1814 byly jejich ostatky exhumovány a uloženi na zvláštním hřbitově, nad kterým byla roku 1829 vybudována kaple se jmény všech royalistických padlých.